约瑟夫·瓦茨拉夫·迈斯贝克（Josef Václav Myslbek，1848--1922年）是19世纪雕刻方面的代表人物，他创作了许多捷克历史人物肖像雕刻。 迈斯贝克1848年6月出生在布拉格的一个贫穷的室内画家家庭。最初，按照家人的意愿，他想成为一名女裁缝，但为了避免从事这一职业，他自己在著名雕塑家瓦茨拉夫·利维的工作室找到了一份工作。当左派在1870年代去世时，登克贝克决定在布拉格美术学院学习，但他不得不参加绘画，因为该学院没有为雕塑家提供教育。1872年至1873年，作为学习的一部分，他留在德累斯顿。大学毕业后，登克贝克开了自己的工作室，开始在那里创作雕像。1878年，他去巴黎学习法国雕塑，在那里他找到了深刻的灵感。他还受到捷克爱国主义文学的启发，这些文学作品颂扬捷克的传统和文化。迈斯贝克被认为是捷克雕塑传统的奠基人和经典，但作为一名艺术家，他成名相当晚。他最早的主要作品包括他在浪漫主义、分裂主义、古典主义和浪漫主义画家约瑟夫·曼内斯爱国主义的影响下创作的描绘捷克古代神话和传说人物的雕塑，以及1871年为国家剧院创作的两尊歌唱游戏和奇诺拉雕像。十九世纪八九十年代，他在克里姆林宫已经做出了伟大而重要的作品。除此之外，在这个时候，他还创造了一个邻居的宫殿桥（斗争与荣耀，工业与利比亚，蒂格拉德，扎尔卡和卢米尔与宋）。世界大战迁到了海卡斯尔。他还建造了贝都因枢机主教施瓦岑贝格亲王的陵墓，位于圣路易斯神庙。从1887年到他去世，他一直努力雕刻位于布拉格温斯拉斯广场的圣温斯拉斯雕像。为了加工这尊雕像，迈斯贝克创作了无数的绘画、研究和模型，尽管一开始他根本不确定他的雕像是否会在奥匈政策下实施。这座雕像最终在登克去世一年后完成，并与捷克赞助人圣彼得的雕像一起完成。卢德米莱，圣路易斯。圣路易斯民兵组织。普罗科帕和圣。阿内兹卡，圣尼古拉斯。瓦克拉瓦后来成为捷克神话和声誉的化身，成为捷克国家地位的新象征，也是瓦克拉瓦广场的一个组成部分。他还处理了现实主义半身像的创作。例如，在他捕捉到的人物中，贝德里奇斯梅塔纳（在国家剧院的门厅）、弗兰蒂塞克·帕拉基、约瑟夫·格拉夫卡等。登克贝克最著名的纪念碑包括圣彼得堡的卡尔·亨卡·马哈雕像和里格罗夫花园的F.L.里格拉纪念碑。从1885年起，他在艺术学校当教授，从1896年起，他成为艺术学院的教授。他影响了下一代的许多雕塑家：斯坦尼斯拉夫·苏查德和波胡米拉·卡夫卡，还有奥塔卡猎犬、奎德·科青恩、约瑟夫·马尔塔克、拉迪斯拉夫·沙隆和扬·祖苏。于19世纪70年代为塔波尔城作的捷克统率约翰·杰士卡纪念碑。80至90年代为布拉格帕拉茨基大桥作的雕像和群像；竖立在布拉格街头的《瓦茨拉夫雕像》（1913）、《瓦茨拉夫大公纪念碑》、《音乐之神》等。此外，麦斯贝克还有一些历史题材的青铜群雕作品如《利布莎与普雷迈斯尔》。他的作品气势宏伟，人物形象鲜明深刻。Josef Václav Myslbek (1848-1922) is a representative of sculpture in the 19th century. He created many portraits of Czech historical figures.Český sochař Josef Václav Myslbek se narodil 20. června 1848 v Praze v rodině chudého malíře pokojů. Původně se měl podle přání své rodiny stát ševcem, nicméně aby se vyhnul tomuto povolání, sám si zajistil práci v dílně známého sochaře Václava Levého. Když Levý v roce 1870 zemřel, rozhodl se Myslbek studovat na pražské Akademii výtvarných umění, nicméně musel se zapsat na malířství, protože Akademie nenabízela žádné vzdělání pro sochaře.V letech 1872 až 1873 pak v rámci studia pobýval v Drážďanech. V roce 1873 se Myslbek oženil a společně se svou manželkou Karolinou měl postupně osm dětí, nicméně většina z nich zemřela ještě v dětském věku. Aby Myslbek svou rodinu uživil, musel často pracovat na mnoha zakázkách najednou. Po vystudování si Myslbek otevřel svůj vlastní ateliér, kde začal tvořit sochy. V roce 1878 odjel do Paříže, kde dále studoval francouzské sochařství, ve kterém našel hlubokou inspiraci. Inspiraci rovněž nacházel v české vlastenecké literatuře, která oslavovala české tradice a kulturu. Myslbek je považován za zakladatele a klasika tradice českého sochařství, jako umělec se však prosadil poměrně pozdě. Mezi jeho první významnější práce patřily plastiky zosobňující postavy ze starých českých bájí a pověstí, které vytvořil pod vlivem romantismu, secese, antiky a vlastenectví romantického malíře Josefa Mánesa – jednalo se tehdy o dvě sochy Zpěvohra a Činohra, které v roce 1871 vytvořil pro Národní divadlo. V osmdesátých a devadesátých letech devatenáctého století již Myslbek tvořil velká a významná díla. Mimo jiné v této době vytvořil také sousoší pro Palackého most (Záboj a Slavoj, Přemysl a Libuše, Ctirad a Šárka a Lumír s Písní), které bylo po 2. světové válce přemístěno na Vyšehrad. Vytvořil také náhrobek kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga, který byl umístěn v chrámu Sv. Víta. Myslbek od roku 1887 až do své smrti pracoval na svém nejvýznamnějším díle, pomníku Svatého Václava umístěném na Václavském náměstí v Praze. K zpracování této sochy Myslbek vytvořil bezpočet nákresů, studií a modelů, i když si zpočátku vůbec nebyl jist, zda bude jeho socha pod politikou Rakouska-Uherska realizována. Tato socha byla nakonec dokončena rok po Myslbekově úmrtí a byla doplněna sochami českých patronů: Sv. Ludmily, Sv. Vojtěcha, Sv. Prokopa a Sv. Anežky. Sousoší Sv. Václava se následně stalo zosobněním českých bájí a pověstí a novým symbolem české státnosti, ale také nedílnou součástí Václavského náměstí. Myslbek se také zabýval tvorbou realistických bust. Mezi osobnosti, které takto zachytil, patřil například Bedřich Smetana (ve foyeru Národního divadla), František Palacký, Josef Hlávka aj. Mezi nejznámější Myslbekovy pomníky patří pomník Karla Hynka Máchy na Petříně a pomník F. L. Riegra v Riegrových sadech. Myslbek od roku 1885 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1896 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění. Ovlivnil tak celou řadu sochařů nastupující generace: novopacké rodáky Stanislava Suchardu a Bohumila Kafku, a dále Otakara Španiela, Quida Kociána, Josefa Mařatku, Ladislava Šalouna a Jana Štursu. Myslbek byl velkým přítelem Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise.
